Český název:

• Černohlávek obecný, květenství

Farmakologický název:

• Spica prunellae

Český překlad: 

• Létem zvadlá bylina

Popis:

• Černohlávek obecný je trvalka patřící mezi hluchavkovité. Je rozšířen téměř po celé Evropě, v mírné Asii a severní Africe. U nás se hojně vyskytuje od nížin až po horské oblasti. Roste na loukách, pastvinách, okrajích lesů a podél silnic. Kvete od května do srpna. Pro účely klasické čínské fytoterapie se využívá nahnědlé květenství rostliny se zbytkem stonku. Má hořkou a sladkou chuť. 

Doba sběru:

• Květenství černohlávku se sbírá v létě a suší se na slunci. Trhá se celý vrcholek této trvalky.   

Účinky z pohledu moderní medicíny: 

• vysoký krevní tlak
• tlak v očích
• bolesti hlavy
• závratě
• zvětšené uzliny
• tuberkulóza
• žloutenka
• poruchy funkce štítné žlázy

Legenda o černohlávku

Žil byl jeden chlapec školního věku, jehož máma onemocněla skrofulózou (zánět lymfatických uzlin krku). Měla silně oteklý krk, z něhož vytékal hnis. Protože každý říkal, že toto je těžké vyléčit, chlapec se matku velmi bál.

Jednoho dne šel okolo doktor, který prodával léky. Ten chlapci řekl, že v místních horách roste bylina, která umí vyléčit maminčinu chorobu. Chlapec okamžitě požádal lékaře o pomoc. Doktor se vyšplhal do hor a tam natrhal nějakou divokou trávu, která kvetla špičatými květy fialové barvy. Uřízl špičky květů a podal je chlapci, aby z nich mamince dělal odvar. O pouhých pár dní později se zasažené tkáně krku začaly hojit a brzy byla celá nemoc překonána.

Stará dáma měla tak velkou radost, že požádala chlapce, aby pozval lékaře na návštěvu. Hezky se o pana doktora starali a dali mu mnoho darů na výraz díků. Lékař všechny dary přijal. Během těch dlouhých dní odcházel do okolí, aby zde sbíral a prodával léčivé byliny, večer pak přespával v chlapcově domě. Chlapec si s lékařem často povídal a pomalu se začal též zajímat o umění léčení.

Po roce se lékař rozhodl jít zpět domů. Před svým odchodem se zajímal o to, co je dlužen za stravu. Chlapec jej odbyl s tím, že “co je jídlo za vyléčený život jeho matky”. V tom případě doktor trval alespoň na tom, že chlapci ukáže, kde najde onu léčivou bylinu, která pomohla jeho matce.

Společně šli do hor a tam lékař ukázal chlapci rostlinu s dlouhými oblými listy a fialovými květy. Trval na tom, aby si ji chlapec dobře zapamatoval a zároveň přidal informaci o tom, že na konci léta už tuto bylinu nikde nenajde. Chlapec slíbil, že si vše bude pamatovat.

Uběhly dva měsíce, bylo to na počátku podzimu, když skrofulózou onemocněla matka správce celé provincie. Vysoký úředník vyvěsil po zemi letáky, které s příslibem odměny zvaly lékaře na pomoc jeho matce. Když je chlapec spatřil, rozhodl se také jít do správcova domu. Pověděl mu, že zná bylinu, která umí skrofulózu léčit.

Správce provincie vyslal s chlapcem do hor své lidi. Chlapec tomu nerozuměl, ale nikde onu léčivou bylinu neviděl. Dokonce ani ve vzdálenějším pohoří. A tak se všichni vrátili zpět. Správce došel k závěru, že chlapec je pouhý podvodník, a tak jej nechat potrestat 50 ranami holí.

Příští léto se do chlapcova domu vrátil lékař. Chlapec se na něj hned obořil, jak že se mu hořce odvděčil za celoroční pohostinnost. Lékař nechápal, co se stalo. Chlapec mu pověděl, že nikde nemohl najít bylinu, kterou jej naučil poznat. Lékař trval na svém, že je snadno k najití. A kde že? Přece v horách. A tak společně vyšplhali na kopce a tam bylinka rostla všude kolem. Chlapec z toho byl zcela zmaten. “Jak je možné, že ji nyní vidím, když jsme spolu?” A lékař mu připomněl, že mu přece říkal, že rostlina umírá s koncem léta. A pokud ji chce používat i později, musí si ji natrhat dopředu.

Chlapec si to nyní vybavil a uvědomil si, že za všechny patálie si může sám svou nepozorností. A aby se mu již nikdy nic podobného nestalo, nazval léčivku: Létem zvadlá bylina - Xia Ku Cao.

Farmakologický název

• Radix angelicae sinensis
  

Český překlad: 

• Mající se navracet; řízení návratu
  

 Popis:

• Dvouletá vonná bylina s hnědými masitými kořeny. Roste v listnatých lesích mezi keři. 
  

Doba sběru:

• Kořeny tříletých rostlin se vykopávají na konci podzimu nebo začátkem zimy. Kořeny se zbaví nečistot a vlásečnicových kořínků, nechají se několik dní stát rozložené na slunci, aby se z nich vypařila voda a změkly. Sváží se do snopečků a nechají se udit v kouři z vlhkého roští. A když zvenčí zhnědnou, usuší se nad ohněm do tří čtvrtin. Poté se naplátkují a dosuší. Kořen má sladkou štiplavou chuť. 
  

 Účinky z pohledu moderní medicíny: 

• Nepravidelná, bolestivá, příliš silná či slabá menstruace
• Bolesti hlavy
• Bolest z traumatických zranění či pooperačních stavů
• Zácpa
• Nechuť k jídlu
  

Legenda o děhelu

Byla jedna hora, jejíž vrchol oplýval zelenou trávou, košatými stromy a cennými bylinami. Ačkoli na vrcholu bujely cenné plodiny, chodilo je sbírat jen velmi málo lidí, neboť tam také žilo velké množství jedovatých hadů a dravých zvířat. Pod horou se schovávala malá vesnice. 

Jednoho dne se vesnice sešla a jeden muž povídá druhému: „Jsem nejodvážnější muž v naší vesnici!“. „Pokud jsi nejstatečnější muž v naší vesnici, odvážíš se jít nahoru do hor a sesbírat léčivé byliny,“ odvětil mu druhý muž. „Kdo říká, že bych to nezvládl?“ chvástal se dál. „Pokud Tě uštkne had nebo kousne dravá zvěř, budeme muset hledat lék na Tvé uzdravení.“ Ale mladík si do toho nenechal povídat, a tak přísahal. Když se vrátil domů a řekl o svém plánu matce, zhrozila se. „Mám jen jednoho syna – Tebe! Pokud by se Ti v horách něco stalo, naše rodina by zůstala bez potomka,“ odvětila matka. Protože byl muž zasnouben, rychle se oženil a postaral se o to, aby než vyrazí do hor po sobě zanechal potomka. Před svou ženou o takto nebezpečném plánu nikdy nemluvil.

Uplynulo pár měsíců. „Pomozte mi se sbalit. Zítra se vydám nahoru sbírat léčivé byliny,“ řekl své ženě. Ta však o výpravě nechtěla nic slyšet. Muž odvětil, že pokud se nevrátí do tří let, může se vdát za jiného muže. 

Jak muž řekl, tak učinil. Následujícího dne opustil svojí ženu s dítětem a vydal se na cestu. Uplynul jeden rok, nevrátil se; uběhly dva roky, žádné zprávy od muže. Jeho žena neustále plakala a ze strachu a smutku velice vážně gynekologicky onemocněla. Ani když uplynul třetí rok, muž se neobjevil. Žena si myslela, že je její muž pravděpodobně mrtvý, a tak si po čase vzala jiného muže. 

O několik týdnů později se její první manžel najednou vrátil z hor zpět do vesnice. V celé vesnici to způsobilo velký rozruch. Vesničané ho obdivovali za to, kolik vzácných bylin posbíral a s sebou přinesl. Ale když se vrátil domů, svoji ženu tam již nenašel. Nenáviděl se za to, že se nevrátil dřív. Na svoji ženu ovšem nezapomněl, chtěl se s ní setkat ještě jednou. 

Když se jeho manželka dozvěděla, že je na živu, jen plakala a plakala a litovala, že se znovu vdala. Cítila se jako kdyby ji nůž pronikl hluboko do srdce. Muž zpytoval své svědomí a cítil se za neštěstí své ženy vinen. „Když jsem byl v horách, našel jsem veliké množství cenných a vzácných bylin. Musel jsem zůstat déle, chtěl jsem jich nasbírat co nejvíc a přinést je zpět do naší vesnice.“ Muž se se ženou rozloučil a s povzdechem ji popřál šťastný život. 

Po chvíli si žena všimla bylin, které muž zanechal a pomyslela si, že kdyby některé z nich bezhlavě spořádala, mohly by být jedovaté a zabily by ji. Vzala tedy několik kořenů a naplnila si jimi ústa. Otrávit se ji ale nepovedlo. 

O několik dní později se její vybledlý obličej zařervenal a vážná nemoc, kterou žena trpěla byla zcela vyléčena. Lidé z vesnice nechápali, jak je to možné? „Moje nemoc byla vyléčena bylinami, které v horách nasbíral můj bývalý manžel,“ odvětila zvědavcům. Lidé si zapamatovali, že tato vzácná bylina z hor dokáže vyléčit ženské nemoci. Proto se celá vesnice rozhodla bylinku zasadit a pojmenovat ji Dang Gui, což znamená, „navrátit se včas“.

Farmakologický název:

• Radix glycyrhizae
  

 Český překlad: 

• Sladká bylina
  

Popis:

• Vytrvalá bylina s dřevnatým vřetenovitým kořenem dorůstajícím až 1,8 m. Má charakteristickou sladkou hutnou chuť a vůni. Nejčastěji se upravuje pražením s medem. 
  

Doba sběru:

• Kořeny se vykopávají na jaře a na podzim (za kvalitnější se považují jarní). Po očištění a umytí se svážou do snopečků a suší se na slunci na dobře větraném místě.

Účinky z pohledu moderní medicíny: 

• harmonizace ostatních bylin ve směsi
• nachlazení, usnadňuje odkašlávání
• zánět krku a průdušek
• žaludeční a dvanáctníkový vřed
• kožní potíže
• hepatitida a cirhóza jater
• antidotum (ve vysokých dávkách)

Legenda o lékořici

Jednou byl starý venkovský lékař pozván do jiné vedlejší vesnice, kde strávil několik dní. Během této doby mnoho lidí v jeho vesnici onemocnělo a dychtili se po jeho lékařské péči. Lékařova manželka chtěla nemocným pomoci, a tak ji napadlo, že by pacientům mohla naordinovat nějaké byliny, které její manžel používal pro své nemocné. Říkala si, že jim to určitě neublíží ba naopak může pomoci. Jedinou bylinu, kterou doma našla, byla tráva, kterou používali jako topidlo do kamen. Chutnala velice sladce. A tak nastříhala trávu do malých snopečků a kdokoliv, kdo přišel pro pomoc, dostal jeden z balíčků. Každému sdělila, jak připravit odvar a podotkla, že bylina umí léčit celou řadu nemocí. Pacienti byli velice vděční za pomoc a ženě nabízeli nemalé peníze. Ta jim ale sdělila, že peníze bude moci přijmout až tehdy, pokud bylina zapůsobí a oni se uzdraví. Mnoho pacientů, kteří si přišli pro sladkou trávu se postupně začali uzdravovat. 

O několik dní později se lékař vrátil zpět domů do své vesnice. Vůbec nerozuměl, co se děje, od rána za ním chodili lidé a chtěli mu dávat obnosy peněz za medicínu, kterou jim nedal. Zavolal na svoji ženu a zeptal se jí, co se zde dělo a co nemocným lidem podávala. Jeho žena mu nejprve předala peníze, které od lidí dostala jako poděkování za uzdravení. Na konci dne, když lidé odešli, svému manželovi vše vysvětlila. Doktor neskrýval nadšení a sám sebe se ptal, jak je možné, že tato bylina mohla pomoci tak širokému množství nemocných. 

Další den doktor obešel všechny své pacienty, kteří se díky této bylině vyléčili. Dále zjišťoval, co je trápilo. Někteří trpěli na žaludeční potíže, jiní měli kašel, dušnost a bolesti v krku. Poté co je vyšetřil, všichni byli zdrávi jako řípa. 

Od této doby začal lékař užívat tuto sladkou trávu jako léčivo. Později lidé tuto bylinu pojmenovali Gan Cao neboli sladká tráva. 

Farmakologický název:

• Rhizoma coptidis
  

Český překlad: 

• Žluté pospojování
  

Popis:

• Oddenek trvalky s výhonky tvaru slepičího pařátu. Roste ve stínu stromů, často magnólie.
  

Doba sběru:

• Sbírá se na podzim, očistí se a suší na slunci. V případě potřeby se praží s rýžovým vínem.
  

Účinky z pohledu moderní medicíny: 

• Hnisavé kožní projevy
• Vysoká horečka
• Neklid, pomatenost, zrychlenost
• Pálení žáhy
• Nespavost
  

Legenda o Huang Lian

Kdysi dávno na hoře jménem Bamount žil proslulý doktor jménem Tao. Tao vlastnil překrásnou zahradu, kde pěstoval stovky léčivých rostlin. Jednoho dne musel doktor opustit město a vydat se do okolních vesnic za svými pacienty. Před svým odjezdem si najal pomocníka, pana Huanga, který se mu po dobu jeho nepřítomnosti staral o zahradu. 

V lednu bylo velice mrazivé ráno a pan Huang kráčel po silnici do zahrady. Na okraji cesty spatřil celé lány divoce rostoucí rostliny s krásnými bílo-zelenými květy. Byly tak krásné, obzvlášť v chladném období, že si nemohl pomoci a pár si jich natrhal do zahrady pana Taoa.

Doktor Tao měl krásnou dceru jménem Meijuan, která jednoho dne vážně onemocněla. Cítila se slabá, bylo ji horko, zvracela a měla průjem. Po třech dnech se dostala do kómatu. Několik lékařů se na ní přišlo podívat, ale odešli bez výsledku. Nikdo nevěděl, jak ji pomoci. 

Pan Huang si vzpomněl na ty krásné květiny podél cesty a doufal, že by mohly pomoci. Vběhl do zahrady, vykopal pár rostlinek, umyl je a povařil ve vodě. Meijuan nechal vypít odvar. O několik hodin později se Meijuan cítila mnohem lépe. Po dvou dávkách se Meijuan dostala z nejhoršího.

Když se doktor Tao vrátil zpět ze své cesty, dle příznaků své dcery nemoc klasifikoval jako nahromadění horka ve střevě a žaludku. Způsob, jak ji pomoci bylo odstranit horko a toxiny. Po mnoho pokusů doktor Tao dospěl k závěru, že toto je přesně ten druh rostliny, který hledal. Protože se jeho pomocník jmenoval Huang Lian, pojmenoval doktor Tao léčivku přesně po něm. 

Od té doby patří Huang Lian k velké rodině léčivých bylin. Pro Meijuan byl pan Huang skutečným hrdinou, který jí zachránil život. Zanedlouho po svém vyléčení se provdala za pana Huanga.