Český název:
- Černohlávek obecný, květenství
Farmakologický název:
- Spica prunellae
Český překlad:
- Létem zvadlá bylina
Popis:
- Černohlávek obecný je trvalka patřící mezi hluchavkovité. Je rozšířen téměř po celé Evropě, v mírné Asii a severní Africe. U nás se hojně vyskytuje od nížin až po horské oblasti. Roste na loukách, pastvinách, okrajích lesů a podél silnic. Kvete od května do srpna. Pro účely klasické čínské fytoterapie se využívá nahnědlé květenství rostliny se zbytkem stonku. Má hořkou a sladkou chuť.
Doba sběru:
- Květenství černohlávku se sbírá v létě a suší se na slunci. Trhá se celý vrcholek této trvalky.
Účinky z pohledu moderní medicíny:
- vysoký krevní tlak
- tlak v očích
- bolesti hlavy
- závratě
- zvětšené uzliny
- tuberkulóza
- žloutenka
- poruchy funkce štítné žlázy
Legenda o černohlávku
Žil byl jeden chlapec školního věku, jehož máma onemocněla skrofulózou (zánět lymfatických uzlin krku). Měla silně oteklý krk, z něhož vytékal hnis. Protože každý říkal, že toto je těžké vyléčit, chlapec se matku velmi bál.
Jednoho dne šel okolo doktor, který prodával léky. Ten chlapci řekl, že v místních horách roste bylina, která umí vyléčit maminčinu chorobu. Chlapec okamžitě požádal lékaře o pomoc. Doktor se vyšplhal do hor a tam natrhal nějakou divokou trávu, která kvetla špičatými květy fialové barvy. Uřízl špičky květů a podal je chlapci, aby z nich mamince dělal odvar. O pouhých pár dní později se zasažené tkáně krku začaly hojit a brzy byla celá nemoc překonána.
Stará dáma měla tak velkou radost, že požádala chlapce, aby pozval lékaře na návštěvu. Hezky se o pana doktora starali a dali mu mnoho darů na výraz díků. Lékař všechny dary přijal. Během těch dlouhých dní odcházel do okolí, aby zde sbíral a prodával léčivé byliny, večer pak přespával v chlapcově domě. Chlapec si s lékařem často povídal a pomalu se začal též zajímat o umění léčení.
Po roce se lékař rozhodl jít zpět domů. Před svým odchodem se zajímal o to, co je dlužen za stravu. Chlapec jej odbyl s tím, že “co je jídlo za vyléčený život jeho matky”. V tom případě doktor trval alespoň na tom, že chlapci ukáže, kde najde onu léčivou bylinu, která pomohla jeho matce.
Společně šli do hor a tam lékař ukázal chlapci rostlinu s dlouhými oblými listy a fialovými květy. Trval na tom, aby si ji chlapec dobře zapamatoval a zároveň přidal informaci o tom, že na konci léta už tuto bylinu nikde nenajde. Chlapec slíbil, že si vše bude pamatovat.
Uběhly dva měsíce, bylo to na počátku podzimu, když skrofulózou onemocněla matka správce celé provincie. Vysoký úředník vyvěsil po zemi letáky, které s příslibem odměny zvaly lékaře na pomoc jeho matce. Když je chlapec spatřil, rozhodl se také jít do správcova domu. Pověděl mu, že zná bylinu, která umí skrofulózu léčit.
Správce provincie vyslal s chlapcem do hor své lidi. Chlapec tomu nerozuměl, ale nikde onu léčivou bylinu neviděl. Dokonce ani ve vzdálenějším pohoří. A tak se všichni vrátili zpět. Správce došel k závěru, že chlapec je pouhý podvodník, a tak jej nechat potrestat 50 ranami holí.
Příští léto se do chlapcova domu vrátil lékař. Chlapec se na něj hned obořil, jak že se mu hořce odvděčil za celoroční pohostinnost. Lékař nechápal, co se stalo. Chlapec mu pověděl, že nikde nemohl najít bylinu, kterou jej naučil poznat. Lékař trval na svém, že je snadno k najití. A kde že? Přece v horách. A tak společně vyšplhali na kopce a tam bylinka rostla všude kolem. Chlapec z toho byl zcela zmaten. “Jak je možné, že ji nyní vidím, když jsme spolu?” A lékař mu připomněl, že mu přece říkal, že rostlina umírá s koncem léta. A pokud ji chce používat i později, musí si ji natrhat dopředu.
Chlapec si to nyní vybavil a uvědomil si, že za všechny patálie si může sám svou nepozorností. A aby se mu již nikdy nic podobného nestalo, nazval léčivku: Létem zvadlá bylina - Xia Ku Cao.
